Z historie střediska

1. dubna 2017

Sobotínské středisko patří mezi největší v rámci Diakonie ČCE a také mezi střediska s nejstarší historií.

Počátky sociální práce v Sobotíně sahají již do roku 1925. Německá luterská církev tehdy odkoupila správní budovu Kleinových železáren. Budova na současné adrese Petrov nad Desnou 203 nejdříve sloužila jako dům diakonek. Brzy však začala poskytovat útočiště také opuštěným dětem a starým lidem. Německá Diakonie postupně získala do vlastnictví celkem tři budovy, dnes na adresách Petrov nad Desnou 203, Sobotín 127 a Sobotín 147. Všechny tyto objekty sloužily diakonickému účelu, tedy službě lásky a pomoci ve všech oblastech lidské nouze, ještě v období 2. světové války.

Po skončení války získala v roce 1946 objekty Českobratrská církev evangelická a až do prosince 1959 zde provozovala Sociální ústavy ČCE. V lednu 1960 byly všechny církevní ústavy násilně převedeny do vlastnictví státu. Působení Diakonie v Sobotíně bylo přerušeno na více než 30 let.

Krátce před listopadovou revolucí v roce 1989 se podařilo tehdejšímu prvnímu polistopadovému řediteli PhDr. Karlu Schwarzovi Diakonii v naší zemi obnovit. Postupně začala vznikat nová střediska Diakonie, avšak byla snaha, aby práce pokračovala i v původních třech velkých Domovech - v Krabčicích, Myslibořicích a v Sobotíně. Po složitých jednáních s vedením Okresního úřadu a Okresního ústavu sociálních služeb v Šumperku bylo nakonec dosaženo Dohody o poskytování služeb a převedení majetku do trvalého bezplatného užívání s účinností od 1. 1. 1992. Od tohoto data v Sobotíně, jako v posledním ze jmenovaných velkých domovů, započala obnovená práce Diakonie. Ředitelkou střediska byla jmenována Ing. Hana Řezáčová.

Diakonie začínala v Sobotíně se službou Domov pro seniory s 58 zaměstnanci a s oficiální kapacitou 171 obyvatel, ale faktickým stavem 176 lůžek na vícelůžkových pokojích bez hygienického zázemí. Situace byla vyhrocená vyhlášením stávkové pohotovosti zaměstnanců, jako důsledek stávajícím vedením navozované atmosféry strachu a nejistoty z příchodu Diakonie do „Domova“, nyní již „Střediska“. Situaci se podařilo překonat a středisko začalo fungovat plně ve smyslu diakonického poslání, tedy službě potřebným.

V roce 1998 bylo ve středisku zřízeno specializované oddělení pro pobyt seniorů s projevy demence a v roce 2005 se spektrum služeb střediska rozšířilo o Odlehčovací a Pečovatelskou službu. Od roku 2011 středisko, díky službě Dům na půl cesty, pomáhá také mladým lidem v tíživé sociální situaci. Počet zaměstnanců postupně vzrostl na současných 118. Také počet lůžek se změnil. Díky promyšleným rekonstrukcím objektů získalo středisko postupem času důstojné prostory pro pobyt klientů s celkovou lůžkovou kapacitou 156 (z toho 12 lůžek je určeno klientům Domu na půl cesty). Standardem je ubytování v jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích s vlastním hygienickým zázemím.

V roce 1997 postihla sobotínské středisko rozsáhlá povodeň. Voda z rozvodněné říčky Merty napáchala obrovské škody zejména na hlavní budově a v přilehlé zahradě. Zásluhou technické a finanční pomoci mnoha obětavých jednotlivců i institucí ze zahraničí i z naší republiky se podařilo částečně modernizovat hlavní budovu. Byl přistavěn výtah, suterénní prostory byly upraveny pro využití k různým aktivitám, vznikly pokoje s vlastním hygienickým zázemím. Díky přístavbě jsme získali malou kapli.

K dalším velkým stavebním úpravám došlo v letech 2012 - 2016. Nejdříve se podařilo díky projektu Diakonie ČCE vyměnit na budově Domova pro seniory na adrese Sobotín 127 kotel na pevná paliva za plynový, vyměnit okna a zateplit celou budovu. Navázal další projekt, tentokrát již střediskový, který byl zaměřen na celkovou rekonstrukci prostor již zmíněné budovy Domova pro seniory a budovy Domova se zvláštním režimem na adrese Sobotín 147. Díky finančním prostředkům z Programu švýcarsko – české spolupráce získali klienti obou budov jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje apartmánového typu s vlastním hygienickým zázemím, budovy jsou nyní zcela bezbariérové, pamatováno bylo i na důstojné zázemí personálu.

Snažíme se rekonstruovat budovy, upravovat areál, zlepšovat vybavení pomůckami a technickými prostředky, modernizujeme prádelnu a kuchyň, zlepšujeme bydlení obyvatel ve středisku i pracovní podmínky zaměstnanců. Uvedené změny jsou více či méně technicko - organizačního rázu. V čem je však zásadní změna a jasný cíl, o který usilujeme, je změna v kvalitě poskytovaných služeb, ve filozofii péče. Jako inspirativní vzor nám slouží Psychobiografický model profesora Erwina Böhma. Tento model je využíván v oblasti péče o seniory a seniory s projevy demence hlavně v německy mluvících zemích. Je zaměřen na podporu oživení zájmu seniorů pečovat v míře přiměřené o sebe samotné a na oživení jejich zájmu o dění kolem nich. Velkou roli při tomto novém způsobu práce hraje prostředí - takové, které je klientovi důvěrně známé a ve kterém ví, k čemu která věc slouží. Pečující personál hledá způsoby, jak podporovat seniory, aby si zachovali chuť k životu a soběstačnost v činnostech, které mohou zvládnout sami. Proto se tomuto způsobu práce někdy říká „péče s rukama v kapsách“. Až tedy uvidíte pečovatelku našeho střediska s rukama v kapsách u skupinky seniorů, zapomeňte prosím na předsudky. Budete vědět, že jste ji s největší pravděpodobností zastihli při pilné práci.

Klienti střediska jsou zde „DOMA“ a naším úkolem je poskytovat jim maximální možnou podporu a pomoc a nezbytné množství péče, kterou potřebují. Cíl je jasný, ale vede k němu množství dílčích kroků. Jsme tedy stále na cestě.

S využitím historických informací z brožury „Sobotín 650 let“ autora pana Miroslava Mikuláštíka napsala Hana Řezáčová, ředitelka střediska


 

Za 25 let se podařilo ve středisku dosáhnout mnohé. To by nebylo možné bez partnerství s organizacemi a subjekty, jimž patří náš dík:

  • Děkujeme organizacím, nadacím, firemním i soukromým dárcům, s jejichž pomocí se nám daří realizovat velké investiční i méně nákladné projekty. Žádný projekt v našich očích není malý, všechny jsou zaměřeny ve prospěch klientů střediska.
  • Děkujeme za podporu okolním obcím. Ty se aktivně zajímají o své občany, klienty střediska, a v rámci možností podporují činnost střediska.
  • Děkujeme evangelickému sborem v Šumperku a také ostatním církvím, které se podílejí na pastorační práci v Domově.
  • Radujeme se z partnerských vztahů s ostatními středisky Diakonie u nás i v zahraničí a z přátelských vztahů s mnohými, nám blízkými organizacemi.