Deset statečných

Původně se k odběru krve přihlásilo dvacet dva zaměstnanců, ale období respiračních onemocnění dobrým skutkům nepřálo. Na Transfúzní službu v Šumperku se nakonec dostavilo deset statečných. Někteří přišli poprvé a byla na nich patrná nervozita. Jiní už měli za sebou několik, či dokonce několik desítek odběrů. Ti byli naopak klidní, nešetřili úsměvy a dobrou náladou.

Vyšetřením před vlastním odběrem nakonec dva nováčci, ke svému velkému zklamání, neprošli. Získali od sestřiček z Transfúzní služby valentýnská srdce útěchy. Podle vlastních slov se nevzdávají a rozhodně zkusí darovat krev příště. A těch osm, jejichž krevní obraz byl na sv. Valentýna bezvadný, získalo srdce jako poděkování za dar nejcennější. Osm lidí totiž daruje společně tolik krve, kolik jí koluje v těle drobné ženy nebo většího dítěte. A to je důležitá informace pro všechny, kteří dárcovství zvažují.

Zdeňka darovala poprvé. „Řekla jsem si, že to zkusím, a když to dobře dopadne, může někomu moje krev pomoci. Tak mi to vyšlo“, usmála se.

Pavle to naopak nevyšlo. Své rozladění nedokázala skrývat: „Mám vážně smůlu. Krevní obraz mám sice v pořádku, ale sestřičky tady mi říkaly, že jestli chci příště darovat, budu muset přibrat!“

Ivana si po svém prvním odběru rozvážně stahovala rukáv: „Když někdo může pomoci, měl by to prostě udělat.“

„Není to zdaleka můj první odběr, ale už je to nějakou dobu, co jsem byl naposledy darovat krev“, uvedl Lukáš. „Dnes reprezentuji mužskou část zaměstnanců, vždyť by to mohlo vypadat, že se chlapi bojí jehly“, smál se.

„Měla jsem obavy, že nebudu mít v pořádku krevní obraz“, přiznala před svým prvním odběrem Renata. „Jsem ráda, že jsem se strachovala zbytečně.  Určitě půjdu i příště“, zamlouvala si už dopředu.

Mirka darovat nemohla. Dostalo se jí ujištění, že nedostatek železa je častou příčinou toho, že zájemce se nemůže stát dárcem krve. „Nevzdávám se, budu užívat předepsané tablety a za čtvrt roku mě tu zase máte“, rozloučila se optimisticky.

„Je to v pohodě“, usmívala se prvodárkyně Katka. „Myslela jsem, že odběr tvá dlouho, ale nejvíc jsem se zdržela vyplňováním dotazníku“, smála se, když odcházela z odběrové místnosti.

 „Já mám dnes svůj dvacátý odběr. Jsem ráda, že se ke mně přidali kolegové, je to bezvadná akce“, zářila Jana.

Druhá Jana se šalamounsky usmála: „Dnes daruji potřetí. Byla jsem tu poprvé při našem společném odběru vloni v srpnu a budu chodit dál. Společné darování je zábavnější, takže kdy si naplánujeme další termín?“

„Fajn, tak se rovnou domluvme na květen. Bude hezky, kolegyně už budou zdravé a přijde nás víc. A já oslavím svůj čtyřicátý odběr“, libovala si Alena.

Tak, a je to černé na bílém, v květnu si zaměstnanci Diakonie v Sobotíně dopřejí další společné darování krve. Kolik se jich sejde tentokrát?

Text a fotografie: Jana Dvořáčková